Co nám brání uskutečňovat věci nově? Výstižnější je napsat „Kdo nám brání uskutečňovat věci nově“? Ale to často nechceme slyšet, protože si myslíme, že vnější okolnosti způsobují to, jak se cítíme, způsobují nám nepříjemnosti a musíme se řídit tím, co říkají ostatní.
Proč to tak máme? Nerada se opakuji, přesto: Co nebo kdo způsobuje, že nehledáme nové způsoby, že se trápíme věcmi, které nám činí ostatní? Není více než příhodné zaobírat se především sami sebou a změnit sami sebe? Přijmout to, že to, jak se cítíme a co nám způsobují ostatní, je výsledkem našeho počínání? Není snadné přijmout věci, které se nám nelíbí a přiznat si, že jsou výsledkem našich předchozích rozhodnutí, které stále ovlivňují naše životy. A už vůbec není příjemné, uvědomit si, že je možné je změnit, protože my se změn dost často obáváme! A kdo nebo co se obává? Je možné, že se obává ego?
Většinu z nás nikdo nikdy neučil, že je potřebné se strachem i s egem pracovat, a že strach je tady i proto, abychom v některých situacích „překonávali“ sami sebe (někdo kdysi řekl: „Že strach je dobrý sluha, ale špatný pán“), lépe řečeno abychom pracovali sami se sebou, místo toho, abychom vinili vnější okolnosti, podléhali svým pocitům, svým nastavením a svým limitům.
Je veliký rozdíl, zda se zeptáme: „Co nám brání uskutečňovat věci nově“ a „Kdo nám brání uskutečňovat věci nově“. A už známe příčinu :-). Nic není neměnné, vždy záleží na našem přístupu, uvědomění a ochotě vidět a dělat věci jinak.